KOSO HG-13 na Meteoru 350

Napsáno 14. listopadu 2022 v 17:14

Včera jsem napsal článek o montáži vyhřívaných heftů KOSO HG-13. Dnes venku stoupla teplota nad 10 stupňů, tak jsem využil příležitost a nové hefty jsem vyzkoušel naživo při krátké projížďce.

Hefty pro Meteor 350 jsem vybíral delší dobu. Nejprve jsem zvažoval britského výrobce Oxford (konkrétně Oxford OF690 Premium Adventure), ale ve Vintage Garage mi nezávisle na mých preferencích doporučili německého výrobce KOSO. Cena je nepatrně vyšší, ale celkově mi hefty přišly promyšlenější. Vyhřívání se ovládá přímo palcem na gripu a není k tomu potřeba další zbytečná krabička na řídítkách. Druhý důvod pro KOSO se týkal odběru z baterie. KOSO se totiž umí při poklesu napětí baterie vypnout a nevydrancovat ji. Na cestách k nezaplacení.

Přepínač umožňuje vybrat jeden z 5 stupňů vyhřívání. Zvolená úroveň je indikována LEDkou (modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená).

Po nastartování mašiny a zvolení nejvyšší úrovně je otázkou pár vteřin, než se grip prohřeje. Poté už stačí zvolit mírnější stupeň vytápění. Během jízdy jsem si vystačil s druhou úrovní v lehkých kožených rukavicích. Vyšší úroveň teploty už byla zbytečně moc intenzivní. Celkově byl pro mě nezvyk mít vnitřní stranu ruky ohřívanou a vnější pod náporem studeného větru.

Hefty mám napojené přímo na baterku, takže ohřev si můžu zapnout nezávislé na motoru. Gripy by měly být odolné povětrnostním vlivům a mají i kontrolu proti zkratu. Čas ukáže, jak odolné jsou reálně. Samotný úchop oproti originálním Royal Enfield gripům není v rukavicích zásadně odlišný. Spíše bych řekl měkčí. Bez rukavic jsou hefty příjemnější než originální.

Zatím je brzy hledat nedostatky. Během montáže jsem použil vteřinové lepidlo a vypadá to, že moc dobře nedrží. Budu muset zvolit něco pevnějšího.

Montáž vyhřívaných gripů KOSO HG-13

Napsáno 13. listopadu 2022 v 13:45

Občas jezdím i v horším počasí a nemám rád teplé rukavice na motorku. Beru je na sebe jen výjimečně, když začne pršet. Mnohem raději mám na rukách lehčí kožené rukavice. Proto jsem hledal vhodné vyhřívané hefty do nepřízně počasí. Původně jsem pokukoval po Oxfordech, nakonec jsem dal ale na doporučení Vintage Garage a zvolil dražší KOSO HG-13. Líbí se mi na nich, že k nim není žádný zbytečný ovladač a tlačítka jsou přímo na levém gripu. Konkrétně jsem zvolil tuto 130mm variantu.

Po třech týdnech jsem si konečně našel čas a pustil se do montáže. Nápomocné mi bylo před montáží toto video, kde je ukázaná montáž na Z900. Meteor 350 se v tomto ohledu příliš nelišil.

Heft na levé straně šel stáhnout dobře. Sundal jsem závažíčko, šroubovákem jsem projel kolem obvodu trubky a dopomohl jsem si mazacím sprejem. Po stažení heftu jsem trubku odmastil. Práce na 3 minuty.

Pravá strana byla složitější. Na řídítkách byl plastový nástavec, který měl výstupky, ve kterých originální grip pevně držel. Musel jsem použít více oleje a šroubovákem jsem si pomáhal dokud se mi nepodařilo celý grip stáhnout.

S tím se pojila další práce. Výstupky na plastovém nástavci bylo potřeba kompletně zlikvidovat. Použil jsem kobercový nůž a postupně všechen plast ořezal. Nakonec jsem vše zabrousil smirkovým papírem. Mám pocit, že u toho všeho jsem strávil věčnost.

Samotné nasunutí nových heftů šlo naprosto bez potíží. Sedl jsem na mašinu a natočil hefty tak, aby nikde nic nepřekáželo. Zkontroloval jsem si také jak moc hefty nasunout. Jednoduše jsem zkusmo namontoval zpátky závažíčko. Tento krok je důležitý, protože na levé straně je mnoho místa. Nakonec jsem oba hefty povysunul, kápnul vteřinové lepidlo a vrátil je zpátky.

Kabeláž je více než dostatečně dlouhá a protože nejsem zrovna vybaven technikou, musel jsem ji smotnout a ukrýt za předním světlometem. Kabely jsem dal k jiným kabelům a buď je uchycoval původními gumičkami nebo izolační černou páskou.

K červenýmu kablíku chybělo očko, takže jsem ho stočil do improvizovanýho očka a přichytil. Někde v elektru budu muset koupit očko a udělat to elegantněji. Teď můžu jen konstatovat, že gripy fungují a těším se na vyzkoušení v terénu a hodnocení.

Hodnocení gripů popisuji zde.

Podzim na severu od Prahy

Napsáno 17. října 2022 v 19:04

Po pracovní neděli se mi uvolnil čas, který jsem spojil s dnešním výjimečně přívětivým počasím. Vyrazil směrem na sever od Prahy a jízdu jsem si od začátku do konce užíval už čistě proto, že to je zřejmě jeden z posledních slunečných dnů tohoto roku. Motorkářů jsem potkal na pracovní den opravdu nespočet.

První část trasy jsem se vyvezl z Prahy směrem do Klíčan a Máslovic. Provoz okamžitě opadal a silnice byly až na některé úseky perfektní. Silnice číslo 616 (Veltrusy, Velvary) a 118 (Šlapanice, Mšené Lázně) byly naprosto ideální pro pohodovou podzimní projížďku. Provoz byl minimální, silnice ve slušném stavu lemované stromy s barevným listím a s výhledy na nekonečné pole. Okolí Mšené Lázně a Martiněves bych dokázal zkoumat i delší dobu. Po cestě jsem posbíral pár ořechů z ořešáků, které se podél silnic často táhly. Asi nikoho nepřekvapí, že v tomto ohledu vyhrála ulice Ořechovka u Vrbic.

Bavil mě i úsek Martiněves, Račiněves, Jeviněves až do vesničky Spomyšl. Až sem to byly bezvýznamné, ale víceméně dobré lokální silničky. V kombinaci s vesničkama, jako by se život zastavil. Kdybych nebyl po dentálce, vykrmoval bych se v místních večerkách, které byly snad v každém zapadákově.

Závěrečné kilometry už potěšily méně, jelikož jsem se vracel kolem večerní špičky a ještě k tomu přes Mělník. Nevýhodou cesty na sever je nutnost přejíždět řeku. Buď více na západě Vltavu, nebo u Mělníka Labe. A právě protože mostů není mnoho, doprava v těchto místech houstne. Cesta přes Neratovice po silnici č. 9 už byla téměř v koloně. Ovšem přiznám se, že ten konec už jsem moc neplánoval a nedomyslel. Příště vylepším. Přikládám si ještě mapku podle toho, jak mě která část bavila a okolí Mšené Lázně až k Českému středohoří rozhodně zopakuji.

Na cestě: 2:50
Čistý čas jízdy: 2:25
Nájezd: 118 km
Průměrná rychlost: 48,8 km/h