Motoblog by Miroslav Holec

Rakousko 2022 - Den 1 (Praha - Gallspach)

Napsáno 13. července 2022 v 20:02

Konečně na cestě. Ráno jsem připravil mašinu a ještě než jsem vyrazil, odřel jsem si pravou ruku o dveře takovým způsobem, aby byla celá cesta větší sranda. První den jsem odjel úsek o délce 350 km. Celou cestu bych rozdělil na takové 4 úseky:

Praha

Střední čechy až k Třeboni

Třeboňsko a pohraničí

Rakousko

O Praze se nemá cenu rozepisovat. Úsek po Středních čechách až k Třeboňsku byl kupodivu docela v pohodě. Jel jsem úplně novou trasu, při které jsem se snažil vyhýbat silnici č. 3, po které frčí většina aut. Takže silnice ještě s ohledem na prázdniny a pracovní den (středa) byly docela prázdné. Mnoho úseků jsem jel sám na pohodu, jen občas se odněkud vyloupl nějaký ten Superb, který stejně rychle zase zmizel daleko předemnou. Byl jsem docela při síle, takže jsem vynechal původní přestávku na Blaník a jel jsem dál pouze s krátkými pauzami.

Sotva jsem vyjel, už volalo DHL. Dorazily postranní držáky na batožinu. Škoda, že to není o den dřív. Ale poradil jsem si i tak. Svázal jsem gumicukama dva bágly 26 + 13 litrů a do kufru jsem narval asi 6 kilo harampádí, které mám v podstatě jen "CO KDYBY" (kdyby pršelo, kdybych píchnul, kdyby se mi něco urvalo, kdyby mi upadla ruka, kdyby...) .

Ale zpátky k cestě. Třeboňsko a pohraničí bylo parádní a za mě jednoznačně dnešní TOP. Provoz téměř nulový a až na výjimky velmi pěkné silnice, hodně zatáček, pěkný výhledy do okolí na Krčínovo rybníky a u hranic i rozsáhlé louky a pole. Velké překvapení. Dokážu si představit, že bych si udělal jen takhle podél hranic několikadenní výlet s přespáním v kempech. Moje rada je kažopádně vysrat se na silnici č. 3 a vzít to po šoustkách a do Rakouska vstoupit přes Studánky.

Odpoledne jsem zabil trochu času hledáním restaurace, protože po koroně je ledacos zavřené a leckde uvaří maximálně tak gulášovku nebo ohřejou párek. Nakonec jsem si dal oběd až po 14 hodině v Pensionu [doplním název]. Řízek byl za 230 korun, ale pointa je v tom, že to byly dva řízky přes dva talíře. Takže jsem si jeden šnicl odvezl na večeři. Vím, proč si vozím příbory.

Příjezd do Rakouska nebyl zahalen žádnou velkou aurou. Tráva není zelenější, nebe není modřejší a vlastně jen ty silnice jsou takové lepší. Ale výjimky existují i tady, takže úplně bych si to nemaloval. Snažil jsem se naplánovat si cestu po málo frekventovaných silnicích, ale to úplně nevyšlo. To finále po silnici č. B131 bylo slušný peklo a L1219 nebyla o moc lepší. Je znát, že jsou tu hory a tudíž i méně silnic, po kterých se dá dostat z místa A do B. Maximálka na okreskách je tu navíc povolená 100 km/h, takže jsem úplně stejná brzda jako v ČR. Totiž v ČR je sice 90 km/h, ale každý jezdí reálně 100 - 120, takže je to možná ještě horší. Tady i když jedu 80 - 90, tak nemám pocit, že by mě tu někdo tlačil před sebou. Až na výjimky, samozřejmě. Už za hranicemi je pár pěkných výhledů do dálky, ale to nejlepší mě teprve čeká zítra a pozítří.

Pár uvědomění na konec. Meteor mi nestíhá dobíjet mobil, takže při pauze je potřeba mít po ruce dobíječku a sosat. Na ubytování už raději předem napíšu, že dorazím později, protože s tím dneškem jsem to vůbec nevychytal. Selfie tyčku na fotky si nechám za sebou v pavoukovi, abych neztrácel čas neustálým přehrabováním se v kufru. A na cestu vyrazím už v 8 hodin, abych lépe stíhal. První den jsem byl na cestě 9 hodin s přestávkami, což je na mě docela masakr. Levá ruka bolí od vymačkávání spojky a pravou mám odřenou. Musím dělat více přestávek.

Na cestě: 9:00
Čistý čas jízdy: 6:30
Nájezd: 348 km
Spotřeba: 2,33 l / 100 km
Průměrná rychlost: 53,5 km/h


Diskuse k článku