Praha Brno Pálava Křoví Příbram Praha
Napsáno 18. září 2023 v 08:55
Tento rok jsem neměl na cestování na motorce mnoho času, takže jsem alespoň spojil pracovní povinnosti na Moravě s přejezdy a udělal si částečnou dovolenou. Harmongram byl zhruba následující:
První den jsem vyrazil z Prahy na sever Brna, kde jsem se ubytoval. Druhý den jsem měl přednášky na konferenci, takže jsem jen na konci dne přejel na jih do Velkých Němčic. Odtud jsem si třetí den udělal projížďku po Pálavě a zpět do Brna na sever. Čtvrtý den jsem měl celodenní školení, takže jsem na konci dne opět jen kousek popojel do vesničky Křoví. Nakonec poslední den byl rychlý návrat z Moravy do Prahy přes Příbram. Dále se tedy budu věnovat jen popisu cestovních dní a tras, které dávám k dispozici.
D1: Z Prahy do Brna, 270 km
Pondělním provozem jsem si nenechal zkazit chuť, protože do Brna jsem vyrážel z Čakovic a tudíž jsem nemusel přojíždět skrze Prahu. Minulý rok mě bolela ruka z vymačkávání spojky už za Prahou, protože průjezd přes město je neskutečný peklo. Venku příjemné teplo, takže jsem vyrazil dost nalehko v mikině a airbag vestě.
Cestu jsem si opravdu užil, protože větší část byla téměř bez provozu a poměr dobrých silnic ke špatných byl naprosto znamenitý. Vlastně si pamatuji jen dva horší úseky, jinak silnice byly dobré. Na mnoha místech byl položen i nový asfalt, takže průjezd některými zatáčkami byl hodně líbezný. Vesměs jsem si užíval i výhledy ze sedla, často otevřenou krajinu a vlastně i menší vesničky mě bavilo projíždět. Silnější provoz přišel až zhruba deset kilometrů před Brnem, ale ani to nebylo nijak otravné.
Umím si představit, že přesně tuto trasu použiju jednou za čas na cestu do Brna i pro plnění pracovních povinností. Dortíkovou pauzu jsem si udělal v Zaječicích, kde je super Epifany patisserie. Na oběd jsem zajel do Roubenky Borová u lesa v Borové. Paradoxně jsem tedy utratil mnohem více za kávovou pauzu v porovnání s obědem. Ubytování jsem si domluvil po telefonu v Penzionu Patron a když odmyslím mizerný polštář na spaní, byl jsem naprosto spokojený. Vrátil jsem se sem i po okruhu po Pálavě a tentokrát s lepším polštářem už bez výhrad.
D3: Okruh po Pálavě, 223 km
Trasu po Moravě bych rozdělil do více částí. Nejprve přejezd z Velkých Němčic přes vodní nádrž Nové Mlýny, za kterou se rozkládá Pálava.
Tady jsem strávil nejvíce času a při plánování jsem se snažil využít co nejvíce silniček. Zpětně bych ještě vyzobal zbývající silničky i za cenu, že po některých se proedu vícekrát. Řada z nich není v úplně největším stavu, ale pro pohodovou pomalejší cestu je to jedno. Mezi vinicema je plno úzkých cest úplně bez provozu, které využívají hojně cyklisti.
Protože jsem tu už v minulosti byl, nikde jsem se speciálně nezastavoval, nicméně pro někoho může být zajímavý Děvín nebo nedaleká zřícenina hradu Děvičky, na kterou je z vyznačené trasy dobře vidět. Přestávku jsem si udělal v kavárně Sousedi Pavlov, kde jsem si dal i oběd. Jídlo bylo výboré a chuti přispěla i zdejší snaha všechno pěkně naservírovat a klidné prostředí. Skvěle mě osvěžila zmrzlina před odjezdem a další etapou cesty.
Poslední část cesty jsem si možná lehce upravil. Zpětně nepovažuji za nejlepší nápad opustit Pálavu a vydat se směrem do Hodonína, protože zdejší okolí už oku moc nelahodilo. Navíc je tu plno otravných silnic, přes které se mi trasa křížila a na jejichž křižovatkách jsem strávil docela dost času. Návrat do Brna už se spojil odpoledním provozem, takže závěrečná tečka nestála za to. Chuť jsem si spravil alespoň dortíkem v Penzionu Patron, kde jsem den zakončil.
D5: Zpět do Prahy, 274 km
Návratový den jsem si téměř neužil. Měl jsem domluvenou prohlídku baráku u Příbrami, takže jsem potřeboval vyjet co nejdříve a trasu jsem naplánoval na poslední chvíli. Zásadní potíž je, že na trase Brno - Příbram (obecně rovnoběžně pod D1) nejde vymyslet nic dobrého. Vede tu jediný tah přes Velké Meziříčí, Jihlavu, Pelhřimov a Tábor. Všechny ostatní silnice vedou většinou svisle, takže tu opravdu nejde nic vykouzlit. Vysočina je naprosto odporná oblast, nikdy tu není pěkné počasí a nic zajímavého tu není vidět. Větší část cesty vede navíc ve stínu v lesech a když přičtu dopolední počasí, byla prostě svinská zima. Samotná Jihlava byla zasekaná a myslím, že jsem tu stál tak na tisíci semaforech.
Myslím, že není méně vhodný stroj na podobnou trasu, než Meteor 350. Komfortní rychlost je někde mezi 80-90 km/h, což není s podobnými úseky cesty slučitelné. Český řidič jede typicky jako debil minimálně 100 km/h, takže na Meteoru se buď jede nekomfortně s nepříjemnými vibracemi nebo s magorem za zádama. Obojí není dobré. Na kratších okreskách to nevadí, protože auta jednoduše předjedou. Tady je to ale estráda kamionů a štrůdlů aut, takže závodníci nemají moc šanci předjíždět a alespoň se snaží Meteora tlačit před sebou.
Na jídlo jsem se zastavil v Restauraci Daniel ve Všechově a kafe jsem si dal po pár kilometrech v Kávové Osvětě v Hrejkovicích. Obojí můžu doporučit. V obou případech jsem nechal motorku vedle stolu a posilnil jsem se venku se slabším sluncem nad hlavou. Zbytek cesty na Příbram byl pro mě spíše povinnost a jelikož tuto část rodného údolí dobře znám, v podstatě už to byl jen rutinní dojezd. Zájemci mi nakonec prohlídku zrušili, takže na Prahu už jsem valil po D4. Paradoxně na dálnici se jelo na Meteoru mnohem lépe, protože jsem si držel svoje tempo 80-90 km/h a ostatní měli pruh na předjíždění. Oproti cestě Vysočinou opravdu svatý klid.
Celkové dojmy z cesty
Mile mě překvapilo, že i do Brna se dá dostat mimo D1 po pěkných silnicích se skvělými scenériemi a za dobrý čas. První den jsem byl na cestě 5 hodin i se zastávkami na oběd a na kávu. Naopak naprosté zlo je lokalita pod čárou D1 a Vysočina obecně. Meteor se osvědčil hlavně na Pálavě, kde jsem jezdil po menších silničkách, mezi vesnicemi a vinicemi. Dobrou službu dělal i ve městech díky skvělému manévrování. Naopak na táhlých okreskách byla cesta dost nepříjemná a chyběl mi výkon. Na 5 kilometrech ještě sice krev neteče, ale když se jede 20 km po jedné silnici pořád skoro na plný plyn, moc velká hitparáda to není. Obecně mi přijde, že už jsem se dost vyjezdil a teď mi ten výkon v řadě situací chybí. Z kopce jsem měl problém předjet i hovnocuc.
Poprvé jsem si na delší cestu vzal otevřenou přilbu NOX Heritage a nebyl to nejlepší nápad. Pro rychlost do 70 km/h a vlastně celý den po Pálavě to byl luxus. Ale ve vyšších rychlostech po silnicích to bylo vedle vibrací z motorky jen hučení do hlavy. Na podobnou cestu už bych si vzal jedině integrálku, jako jsem to udělal při cestě do Rakouska.
Také jsem si měl poprvé na delší cestě airbag vestu Dainese D-Air. Absolutně bez výhrad. Nevím, jestli by mi zachránila život, ale po celou dobu mi vydržela nabitá a fungovala naprosto příkladně. Občas jsem i zapomněl, že ji mám na sobě. Za sebe ji s klidným svědomím mohu doporučit a napíšu k ní pár řádků v samostatném postu.